Vlasy vrby vlají vánkem
a řeka věrně její proutí
nese jak tak krajem proudí
a její toky napříč spánkem
jenom tobě šepotají
o tajemstvích v tomhle kraji
jak led taje pastvinami
srdce taje slabinami
a ukrývá svoje taje
v ledu duše nejhlubší
jak jaro už se ozývaje
ten led lehce přehluší

Sluneční svit ze kterého cítím cit, jenž končí období sněhových vloček a začínají kvést první květiny na které ještě dopadají vločky a rozpouští se pomalu a přitom splynou jako rozmrzávající se řeka, která okouzlí odrážející úsměv v ledu a, kdo se hněvá, tak v jedu.

Ráno už dříve tma ve světlo se mění, ptáci zpívají od kuropění.
Zelené lístky z pod hlíny se derou a první květy se s ranními mrazíky perou. Naděje, kterou nám slunce dává, že je zvěsti přicházejícího jara. Mláďátka přichází na tento svět a chlapce napadá otázka, jak se vlastně plete pomlázka.
Protože zas jsou tu po roce, svátky Velikonoce. Jsou symbol, že mrtvé z mrtvých vstává a novou naději nám to do života dává.
Paprsky slunce naše tváře budou hřát, co víc si člověk může přát.
Ať vůně květů zahřeje naše srdce a my ruku v ruce půjdeme pod strom se líbat a vstříc k létu se dívat.
Však teď je tu jaro, užijme si s ním každý den.
Po dlouhé a smutné zimě je krásnější než pouhý sen....🌷🐰🐣

Sníh si tak padá, padá, padá
na květy kalin. Ty se chvějí.
Blíží se jaro, něžné jaro.
Prostřeno zimní rozloučení.

Snad ještě jedna porce chladu.
Pár vloček vmíchat do kávy.
Ubrus už zelená a kvete
a mě to vážně trochu plete.
Těším se dřív.
Zatím se těšit nebudu.

Za oknem probíhá ten souboj.
Zima se ještě nevzdává.
Jaro si přebírá svou vládu
jen, když se nikdo nedívá.

Snad ještě jedna porce chladu.
Pár vloček vmíchat do kávy.
Ubrus už zelená a kvete
a mě to vážně trochu plete.
Těším se dřív.
Zatím se těšit nebudu.

V bezince slyším první trylky.
Přilétl skřivan virtuos.
Krokusům zpívá pozdrav jihu.
Zvědavě vystrkují nos.

Tak se to vážně asi stalo.
Slunce mě šimrá na tváři.
Poslouchám tlukot svého srdce.
Konečně jarní počasí.

Vločky.
Počítáš jednu za druhou.
Trochu se usmíváš
a v tvých představách
tě šimrá na nose sluneční prach.

Možná teď
na oheň přiložíš
ještě pár posledních polínek.
Přestaneš snít
Otevřeš okno dokořán.

U branky
zahlédneš skřivana.
Zpívá svou píseň o jaru,
o dlouhém letu
a dalekém moři.

Procitáš
a dole v zahradě
hlásí se sněženky o pozornost.
V nevzhledném koutě pod slívou
krokus už ví, že zimy je dost.

Datel do jabloně ťuká,
morseovkou vysílá :
"Kdy si spolu dáme sťuka?
Odpověz mi má milá."

Čeho se sněhulák bojí?
Že už dlouho nepostojí.
Naději velkou nemaje
do rána asi roztaje.
Zůstane pomník maličký,
hrnec, mrkev a uhlíčky.

S jarem vchází naděje v tento kraj,
cinkot zvonců hlásí návrat zrození.
Potoky přinesou zprávy do údolí,
že v horách vše probouzí se pod vločkou poslední.

Jarní den plný kouzel, vůní, vábení,
nejen barvami, ale i touhou zbarvený.
Jen co vánek závoj bělostný si odnese,
srdce tvé zahalí v čisté noblese.

Jarní noc plná čar, reje a vzplanutí,
jásot, zpěv a potom .... TY

Letos všichni příchod jara
slavili u Šárky.
Tomáš, Pepík, Míša, Klára,
dávali si dárky.
Alík, pejsek z Hodonína,
říkal "to je teda psina.
Já jsem dostal párky."

Sedmikrásky od bělásků
osmou krásku na obrázku.
Petr-klíč visací zámek,
holub pošťák sbírku známek.

Slunko světlo na svítání
sup knihu na suplování.
Zvonky noty na zvonění
kaktus vodu po holení.

Opička mléko z kokosu
nosál kapičky do nosu.
Rosnička misku na rosu
na malovaném podnosu.

Mečíky pouzdra na meče
křeček mastičku na křeče.
Řádek brambor mandelinky
Honzík pusu od Nelinky.

Homoli cukru včelička
bledulky barvu na líčka
a to je celá básnička.

Jaro se vrací

Jarní den je vidět za okenním rámem,
můžeš zřít slunce tvář,
opěvovat můžeš znovu své lásky sen
a vidět zlatou zář.

Slyš, jak zpívají ptáci
jak řeky protékají klíny skal,
jaro zpět se navrací,
i plamen lásky v nitru vzplál.

Březen vzbouzí tu krásu,
vše kolem kvete, raduje se,
nasloucháme znovu ptačímu hlasu,
a srdce vše v sobě nese.

To jaro kolem krásně voní,
příroda je veselá, jako vždy se směje.
A ten člověk po ní dále chodí,
některý se směje též a jiný smutný je.

Zima jaru vládu dává,
květy voní na lukách,
dlouhých dnů čas nastává,
v kratších žíti budeme v tmách.

Březen. Taháš ze země kvítky bledule
teploměr se líně válí na nule.
Užiješ spíš brusle než-li pomlázku
budoucnost však přesto myslí na lásku!