Sníh si tak padá, padá, padá
na květy kalin. Ty se chvějí.
Blíží se jaro, něžné jaro.
Prostřeno zimní rozloučení.

Snad ještě jedna porce chladu.
Pár vloček vmíchat do kávy.
Ubrus už zelená a kvete
a mě to vážně trochu plete.
Těším se dřív.
Zatím se těšit nebudu.

Za oknem probíhá ten souboj.
Zima se ještě nevzdává.
Jaro si přebírá svou vládu
jen, když se nikdo nedívá.

Snad ještě jedna porce chladu.
Pár vloček vmíchat do kávy.
Ubrus už zelená a kvete
a mě to vážně trochu plete.
Těším se dřív.
Zatím se těšit nebudu.

V bezince slyším první trylky.
Přilétl skřivan virtuos.
Krokusům zpívá pozdrav jihu.
Zvědavě vystrkují nos.

Tak se to vážně asi stalo.
Slunce mě šimrá na tváři.
Poslouchám tlukot svého srdce.
Konečně jarní počasí.

Vločky.
Počítáš jednu za druhou.
Trochu se usmíváš
a v tvých představách
tě šimrá na nose sluneční prach.

Možná teď
na oheň přiložíš
ještě pár posledních polínek.
Přestaneš snít
Otevřeš okno dokořán.

U branky
zahlédneš skřivana.
Zpívá svou píseň o jaru,
o dlouhém letu
a dalekém moři.

Procitáš
a dole v zahradě
hlásí se sněženky o pozornost.
V nevzhledném koutě pod slívou
krokus už ví, že zimy je dost.