Krátká forma

Čtenář žije dvojí život .Jeden vlastní a jeden z příběhu z knížky.Nečtenář jen svůj vlastní.

Tmavomodrá vlna se s temným hučením vzedmula z náruče mořské hladiny a na moment váhavě bublala u pískovcové stěny, jako kdyby se nemohla rozhodnout, zda se z vlastní vůle rozbije o skalní masiv na miliony diamantových kapiček.

Ve vteřinách stoupala výše a výše a každý další okamžik ji přibližoval ke konci - pod chladným ocelovým nebem v objetí oceánů totiž už nikterak nezáleží na tom, jestli by se rozhodla žít.

Na obloze letěla holubice.

Vznášela se vysoko a on věděl, že je symbolem naděje. Chvílemi se pták ztrácel v jasném slunečním světle, až chlapec musel přimhouřit oči, aby jej viděl. Potom obloha potemněla a na krásnou bílou holubici padly stíny.

"Ne," chtělo se mu křičet, chtěl vyskočit vysoko k oblakům a holubici skrýt ve svých dlaních. Jak se na ni díval, připadalo mu, že v jejích očích vidí záblesk strachu.

"Pomoz mi," zpívala holubice, ale chlapec byl bezmocný. Jakkoli moc chtěl holubici zachránit z temných mraků, nikdy nedokáže vzlétnout. Holubice se ztratila vysoko nad ním.

"Je konec, odpusť mi," zašeptal chlapec, ruce mu spadly k bokům a dál stál na vysokém útesu, zatímco hluboko pod ním se pěnily vody oceánů a nad ním se ztrácela naděje.

Březen je měsíc čtení nad to nikdy není.Do knihkupectví chodíme svou mysl si šlechtime.V knihovně si knížky půjčujeme lehce si příběh pamatujeme.